Rozhovor s Ivou Barnincovou: O pomáhání, vyhoření i naději

Pavel X. Rakušan
18. 9.
Minut čtení: 9

Ivu Barnincovou můžete znát jako zkušenou lektorku, koučku a průvodkyni na cestě osobního rozvoje. Pro VOLONTÉ je ale především inspirativní partnerkou, která s námi dlouhodobě spolupracuje na projektech zaměřených na podporu lidí ve složitých životních situacích. V rozhovoru se vracíme k našemu prvnímu setkání, k projektu Život v kufříku, i k současnému programu VOL Bez vyhoření. Sdílíme společnou vizi: vytvářet bezpečný prostor, kde se lidé mohou znovu nadechnout, získat nadhled a sílu vykročit dál.

O cestě k pomáhající profesi

Ivo, mohla byste nám přiblížit, co vás přivedlo na cestu pomáhající profese? Jaká byla vaše motivace stát se koučkou a lektorkou jógy?

Odkud vlastně začít… Moje cesta nezačala v knihách ani na seminářích, ale doma, kde se střídala láska a péče maminky s napětím a násilím ze strany otce. V tom chaosu jsem se učila orientovat – ptala se nahlas u filmů, kdo je „ten hodný a kdo zlý“. Hledala jsem pevnou půdu pod nohama a místo, kde bych se cítila v pořádku. Tou největší motivací bylo prosté lidské přání – najít cestu k sobě a k životu, který dává smysl. A když jsem ji jednou objevila, chtěla jsem ji nabídnout i ostatním. Jóga byla pro mě odpověď, co se děje v těle… všechny ty souvislosti, propojenost… Koučink přístup mi pomohl projít obdobím, kdy jsem se přestěhovala z Moravy do Prahy. Později jsem přes pilates, spinning, studium jógy a koučinku a nutraceutiky otevřela dveře možností.

Věnujete se jak práci s jednotlivci, tak se skupinami. Co vás na této práci naplňuje nejvíc?

Nejvíc mě fascinuje ten okamžik, kdy se v očích klienta rozsvítí: „Aha, já můžu i jinak.“ Ať už je to žena na prahu vyhoření, nebo tým manažerů, kteří poprvé zakusí, že ticho může být produktivnější než tabulka v Excelu. Naštěstí humor pomáhá bourat ledy v komunikaci – někdy je právě odlehčení to, co otevře cestu k větší důvěře. Baví mě, když se atmosféra z napětí rozplyne do klidu a lidé zjistí, že nemusí tlačit hlavou proti tělu, ale mohou se opřít o svou celistvost. Tenhle posun vnímám pokaždé jako malý zázrak.

Jakou roli hraje ve vaší práci osobní zkušenost, intuice a schopnost vnímat druhé?

Moje práce stojí na spojení životních zkušeností, studií i vlastního zkoumání. Po cestách do zahraničí, letech v korporátu i období v neziskovce jsem založila LBM Institute s.r.o., kde vše propojuji s dalším vzděláváním a výzkumy v oblasti těla, dechu a leadershipu. Postupně jsem zjistila, že největší silou není množství certifikátů, ale schopnost vyladit sama sebe. Když jsem v klidu a ukotvení, stávám se pro druhé bezpečným prostorem – a skrze sebe mohu podpořit i jejich proces. Intuice je můj tichý kompas, který ukazuje, kdy je čas naslouchat, kdy tvořit pohyb a kdy nechat prostor tichu. Vnímat druhé pro mě znamená být naplno přítomná s člověkem naproti mně – citlivá k souhře slov, těla i tomu, co se odehrává mezi řádky. Právě v této plné přítomnosti se rodí opravdová změna.

Spolupráce s VOLONTÉ

Jak jste se poprvé setkala s organizací VOLONTÉ a jak se zrodila vaše spolupráce?

S VOLONTÉ jsem se poprvé setkala v době, kdy jsem působila a spoluzaložila Nadační fond LA VIDA LOCA a projekt Život v kufříku, bylo to v roce 2015. Propojily jsme se s paní ředitelkou Zuzanou Bejó. Pamatuji si, že poprvé, když jsem jela s VOLONTÉ do věznice, doslova mi to vzalo dech. Cítila jsem strach, vzrušení, zvídavost a zároveň opravdovost. Nejen tím prostředím, ale hlavně tím, co se mezi lidmi v tom prostoru odehrává. Postupně jsem však zjistila, že právě tahle práce mě v určitém směru vyživuje a ukotvuje – v zemitosti, různorodosti i v tom, že život má mnoho vrstev. A že i za těmi mřížemi existuje možnost změny, respektu a lidskosti.

Když se ohlédnete za dosavadními společnými projekty, co vám spolupráce přinesla – osobně i profesně?

Osobně mi přinesla větší pokoru a schopnost vidět člověka takového, jaký právě je – nejen jeho minulost nebo chyby. Ve věznici totiž mnohdy stojíte před mladým mužem, který navenek působí tvrdě, ale uvnitř touží po normálním životě, vztazích a smyslu. Profesně mi spolupráce s VOLONTÉ přinesla obrovskou školu trénování odpovědnosti – nejen na sobě, ale i v tom, jak nabídku opatrně položit druhému člověku, aby měl možnost ji přijmout, nebo ne. To je pro mě důležitá lekce i pro práci ve firmách: nabídnout cestu koučovacím způsobem, ale netlačit, nechat zodpovědnost na druhém.

Jak vnímáte filozofii VOLONTÉ – “Vůle pomáhat”? Je vám blízká?

Pomáhat je mi přirozené – od instruktorky dětských táborů, přes práci se seniory a lidmi s mentálním postižením, až po zrod nadačního fondu. Zároveň ale vím, že pomoc je krásná i velmi zrádná. Ze své zkušenosti vnímám, že tzv. „páchání dobra“ je oblast, kterou je potřeba hlídat. Je nezbytná vyváženost – mezi dáváním a tím, aby pomoc byla skutečně užitečná a respektující. Právě proto je mi filozofie VOLONTÉ blízká. Vidím v ní opravdovost, profesionalitu a konkrétní podporu v mnoha projektech – od rodin s dětmi, přes ženy 50+, až po práci s odsouzenými a jejich návratem do funkčního prostředí / života. Vnímám zde tým skvělých lidí, kteří umí nabídnout pomoc citlivě, smysluplně a s respektem k druhému. To je pro mě “vůle pomáhat” v praxi – otevřená, lidská a zároveň ukotvená.

Projekt VOL Bez vyhoření

Byla jste lektorkou na víkendových setkáních v rámci projektu VOL Bez vyhoření. Jaká byla vaše role a jak na vás tato setkání zapůsobila?

Vzpomínám…Moje role byla vytvořit ženám bezpečný prostor, kde si dovolí spočinout… vypnout hlavu, nadechnout se a zažít pohyb jinak – ne jako výkon, ale jako cestu k sobě. Od roku 2012 připravuji víkendové pobyty v pohybu ve spolupráci s cestovními kancelářemi, a proto vím, jak důležité je vytržení z každodenní rutiny. Když člověk vystoupí z rytmu práce a povinností, začne se mu otevírat vnitřní časoprostor. A právě tam přicházejí dary – klid, uvědomění, někdy i velká rozhodnutí. Pro mě samotnou byla tato setkání velmi inspirativní. Vidět ženy, jak odchází s novou energií a jiskrou v očích, je pro mě největší odměna.

S jakými tématy ženy nejčastěji přicházely? A co si podle vás odnesly?

V průběhu víkendu protékalo spousta otázek. Nejčastěji přicházely s touhou najít rovnováhu mezi prací, rodinou a vlastním životem. Velmi silně rezonovala témata vztahová – jak být v kontaktu se sebou, aniž bychom ztratily kontakt s druhými. Chtěly také zažít pohyb, který není o překonávání, ale o povolení – a přesto přináší výzvu. Velké téma bylo i zdraví a podpora těla – proto jsem sdílela i zkušenosti z oblasti nutraceutiky, které se dlouhodobě věnuji. Věřím, že si ženy odnesly nejen konkrétní techniky, ale hlavně odvahu dopřát si krásno – v sobě i kolem sebe.

Jaké techniky nebo přístupy se vám osvědčily při práci s účastnicemi tohoto typu?

Nechat být sebe stranou a zpřítomnit se na prostor a čas kde jsem…Osvědčilo se mi spojení jednoduchého pohybu, dechu a somatických technik s laskavým koučováním. To pomáhá ženám vrátit se k sobě, zklidnit nervový systém a uvidět věci jasněji. Velký přínos má také práce v kruhu – když ženy sdílí své příběhy, zjišťují, že nejsou samy, a vzniká silná podpora. A samozřejmě humor – ten dokáže rozpustit napětí a bourat ledy. Život je „tréninkové pracoviště“ - plný nečekaných situací. Vzpomínám si na situaci ze Srí Lanky…ticho, oheň, meditace v kruhu…Bum, Au… spadl mi kokos na hlavu a další hadí překvapení, které padne vedle vás ze stromu kde relaxujete na lehátku. I to patří k rozmanitosti života: ladíme se, objevujeme se zvědavostí a učíme se být flexibilní.

Je nějaké téma, které by bylo vhodné podle vás zařadit a zatím ho nikdo nezařadil?

Za klíčové považuji téma podpory sebe a odvahy převzít odpovědnost – nejen za vlastní život a zdraví, ale i za vztahy a prostředí, ve kterém žijeme. Odpovědnost vnímám jako tichou jistotu, že se mohu opřít o to, co je ve mně pevné a zároveň pulsující, a z toho pak tvořit dál. Je to téma, které otevírá prostor pro hlubší rozhovor – jak žít v prostředí, které nás obklopuje, s lidmi, se kterými sdílíme každodennost, a přitom si uchovat rovnováhu a kontakt se sebou. A když se to podaří, přichází nejen klid, ale i odvaha být přítomní a pravdiví – ve vztazích i v životě samotném.

O duševní pohodě v náročných profesích

Syndrom vyhoření není jen módní slovo – co podle vás opravdu pomáhá lidem, kteří dlouhodobě pracují s druhými?

Syndrom vyhoření vnímám jako stav, kdy vnitřní život nesouzní s tím vnějším. Tělo i mysl tehdy vypnou, aby si mohly odpočinout a znovu se nastavit. Je to zpráva: zastav se, obnov zdroje, podívej se na věci z jiné perspektivy. Často ale místo toho obracíme pozornost ven – je někdy snazší řešit sousedy nebo pracovní úkoly než vést upřímný dialog sami se sebou. A právě v té pravdivosti k sobě se ukazuje klíč. Chce to odvahu a laskavost k sobě…

Existují jednoduché rituály nebo návyky, které byste doporučila každému jako každodenní prevenci vyhoření?

K dispozici je mnoho studií a doporučení, co všechno „musíme“, abychom byli víc a lépe. Ukazuje se ale, že méně a častěji postupně skládá celek. Klíčové je rozhodnutí, které přichází zevnitř – to, které je opravdu moje, a ne převzaté z magazínů nebo sociálních sítí.

Prevence vyhoření nemusí stát na složitých krocích, spíš na pozornosti. Vyživit sebe – stravou, kvalitní nutraceutikou, péčí o myšlenky, přirozeným pohybem, který rozhýbává lymfu a životní toky. Někdy stačí pár minut ticha, nadechnutí nebo krátká procházka, aby se tělo i mysl sladily. Jsou to malé zastávky s velkým dopadem na život. Prostě začít.

Co sama děláte pro svou rovnováhu a energii?

Jako první bych chtěl říci, že život Miluji…Osvědčila se mi jednoduchost a využívání možností, které se přirozeně nabízejí – být v přírodě, hýbat se kdekoliv a kdykoliv, vnímat dech. Tělo vyživuji stravou a snažím se doplňovat to, co mu chybí, abych se o něj mohla opřít. Je to můj parťák, který mě nese v každé situaci.

Čas věnuji i svým myšlenkám – sleduji je v různých situacích, protože právě ony často určují, kam proudí energie. Důležité jsou pro mě chvíle krásna – dobré jídlo, hudba, setkání s přáteli, vyživující vztahy a dynamické rozhovory s manželem :). A někdy potřebuji i obyčejný „zevling“, nicnedělání. Čisté plátno, ze kterého může vyrůst jasnější den.

Mým cílem je být dobrým a laskavým člověkem s respektem k sobě i druhým.

Projekt Život v kufříku

Předávala jste hračky vyrobené odsouzenými v rámci projektu Život v kufříku. Jaké emoce to ve vás vyvolalo?

Souhra emocí všeho druhu. Okamžik, kdy držíte v rukou hračku, kterou vyrobil člověk za mřížemi, a předáváte ji dítěti, propojí dva světy, které by se jinak nikdy nepotkaly. Cítila jsem dojetí, vděčnost i respekt. V těch hračkách byla otisknutá práce, čas i kousek rozbitého srdce, které se touží zacelit.

Mluvila jsem s odsouzenými, kteří dřevěné hračky vyráběli – vnímala jsem jejich emoce, pokoru a neskonalou radost z toho, že mohou potěšit a podpořit odložená novorozeňátka, která svůj domov a rodinu teprve hledají. Pro mě to byl důkaz, že i tam, kde je tma a ztráta svobody, může vzniknout něco, co má hodnotu a smysl pro někoho druhého. A právě v tom se ukazuje smysluplnost pro obě strany – pro dítě, které dostává první zprávu, že na něm záleží, i pro člověka, který skrze svou práci mohl dát něco dobrého dál.

Jaký má podle vás takový projekt přínos – nejen pro děti, ale i pro ty, kdo je vyrábějí?

Pro děti je to symbol, že někdo na jejich začátku života myslel a věnoval jim pozornost. Kufřík s hračkou, knížkou a dalšími věcmi je víc než jen předmět – je to první zpráva: patříš sem, jsi důležitý.

Pro ty, kdo hračky vyrábějí, je to možnost dát něco smysluplného, vrátit část energie zpátky do světa. Odsouzení říkali, že mají pocit, že poprvé dělají něco, co má opravdový dopad. Je to pro ně příležitost zažít jiný pocit odpovědnosti – tvořit pro někoho, kdo to skutečně potřebuje. Takový projekt propojuje lidi, kteří by se nikdy nepotkali, a ukazuje, že i malé gesto může mít velký dosah.

Osobní pohled a výhled do budoucna

Co vás dnes v práci žene kupředu? A co byste si přála ještě zrealizovat?

Jsem zvědavá, zvídavá a miluji život v celé jeho rozmanitosti – co všechno se může ukázat, když se člověk propojí se sebou i s prostředím, ve kterém žije. Radost mi přinášejí i momenty, kdy se uprostřed náročných období objeví malé zázraky, které dokážou proměnit životy.

Do budoucna bych ráda podporovala sama sebe – moje mantra zní: „Buď sám sobě tím nejlepším fanouškem.“ – a zároveň rozvíjela projekty, které lidem otevřou větší prostor pro radostnější a smysluplnější život. Některé mám už v hlavě, jiné se teprve rodí. Nechávám cestu volně plynout a ukazuje se, co má přijít.

V rámci LBM Institute dnes podporujeme jednotlivce i firmy prostřednictvím Regenerativního leadershipu. Ten přináší nový pohled na sebe i na vedení – nejen řídit, ale také obnovovat a tvořit prostředí, které vyživuje.

Součástí mé práce jsou také zážitková setkání – víkendové pobyty, workshopy i masterclassy. Vše je postaveno na autorském konceptu LOVE BODY MIND, který pomáhá znovu nalézt rovnováhu a sílu – ve firmách i v osobním životě.

Máte nějaké motto, které vás provází nebo vám pomáhá v těžších chvílích?

Mám několik vět, které jsem si vytvořila v rámci životních pádů a cest s báječnými učiteli i lidmi. Jedna z nich je: „Pokračuj, čeká tě ještě něco.“ Druhá připomíná: „Neboj se rozbít zevnitř, aby se to mohlo znovu složit – nově, podporujícím způsobem.“ A pak je tu i moje oblíbená sebereflektivní otázka, když mám v hlavě a srdci rozkol: „O co tady k**va jde?“* – pro mě katalyzátor pravdy, uzemnění a návratu k podstatě.

Na závěr – co byste vzkázala těm, kdo se nacházejí na pokraji vyhoření nebo ztrácejí smysl své práce?

Možná první krok je najít prostor, kde je člověku dobře, má možnost vyživit tělo, opečovat ho, aby se o něj mohl při dalších krocích opřít.

Dovolím si sdílet myšlenku ze svého života: dovolit si být upřímný, i když se mi to nelíbí… k sobě i k tomu, co právě cítím, a nepřekrucovat to. Vydržet a neutíkat z toho stavu, i když to není snadné. Právě v tom je velká odvaha a síla.

A závěrem jedno jediné: Buď sám sobě tím nejlepším fanouškem.

Iva Barnincová

LBM coaching

www.lbminstitute.cz

#volonte #volonteczech #vulepomahat #volbezvyhoreni #bezvyhoreni #rekvalifikace #podporazenskeprace #podporazamestnanosti #esfplus #zamestnanostplus #vyhoreni #prevencevyhoreni #dusevnizdravi #rovnovaha #osobnirozvoj #seberozvoj #laskavostksobe #regenerativnileadership #motivace #sebevedomi #odpovednost #zivotnivyzvy #ivabarnincova #lbminstitute #lovebodymind #zivotvrovnovaze #zenskykruh #zivotvlehkosti