Kurz Pizzař ve Věznici Všehrdy: Dvojrozhovor s Jonášem Motyčkou a Tomášem „Fénixem“ Frankem

Tomáš "Fénix" Franek

Kurz Pizzař ve Věznici Všehrdy vznikl díky spojení několika klíčových rolí: VOLONTÉ, které kurz realizuje, Věznice Všehrdy, která pomáhá s jeho organizačním zajištěním, a dvojice Jonáš Motyčka (Správný start) – Tomáš „Fénix“ Franek (Food Addictors), která stála u zrodu spolupráce a samotné výuky. Dvojrozhovor publikujeme v průběhu pilotního běhu kurzu — pět účastníků absolvovalo výuku v termínu 21. dubna – 26. května 2026.

Ve VOLONTÉ věříme, že změna často nezačíná velkými slovy, ale jedním konkrétním krokem. „Vůle pomáhat“ pro nás znamená propojovat lidi, vytvářet příležitosti a dělat věci tak, aby měly skutečný dopad v praxi.

Tomáš „Fénix“ Franek je šéfkuchař, zakladatel projektu Food Addictors a autor vzdělávacího programu Démoni gastronomie pro střední školy. Prošel těžkou životní cestou — od drog a ulice až k vlastnímu gastronomickému projektu. Tato zkušenost dává jeho roli lektora ve věznici zváštní rozměr.

V tomto krátkém dvojrozhovoru přinášíme dvě perspektivy: Jonášovu (proč a jak kurz vznikl) a Tomášovu (jak vypadá výuka a co může účastníkům přinést).

Jak tenhle kurz vůbec vznikl?

Jonáš Motyčka:

„Při jednání s vedením Věznice Všehrdy jsem zaznamenal poptvku po vzdělávacích kurzech v oblasti gastronomie. Bez mála třináct let pomáhám mladým z dětských domovů a i když mnoho z nich tam studuje na kuchaře, nechtějí se tomu věnovat. Ve vězeni byla situace jiná — vedení i mladiství měli o gastronomický obor zájem. Já sám jsem velký fandašek gastronomie, mám mnoho kamarádů z řad šéfkuchařů i majitelů restaurací, a tak jsem začal přemýšlet, jaký kurz by byl pro mladistvé nejvíce efektivní. Volba padla na pizzu.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Jonáš mě původně oslovil s nabídkou přednášky na jiné akci, která se nakonec neuskutečnila. Později ale přišel s myšlenkou, zda bych nechtěl svůj příběh sdílet ve věznici pro mladistvé. Protože i mně v minulosti hrozil výkon trestu a od vězeni mě tehdy zachránila amnestie, řekl jsem si, že do toho půjdu. Dává mi smysl ukázat mladým klukům, že i když člověk spadne hodně hlubok, pořád existuje cesta ven — pokud je ochoten ji hledat a makat na sobě.“

Proč právě pizzař? Proč tohle řemeslo dává v takovém kontextu smysl?

Jonáš Motyčka:

„Obliba pizzy je v České republice obrovská — je to jídlo, které lidi milují napříč věkovým spektrem. Z toho vyplývá, že na trhu práce je po pizzařích poptvka. Navíc je to pro mladistvé atraktivní povolání — něco, co je baví, k čemu mají vztah, není to práce, za kterou by se styděli. Je to krásná kreativní činnost. Když k tomu přidáme fakt, že naučit se být pizzařem není tak časově náročné jako třeba klasická kuchařina, byla to pro mě jasná volba. Snoubí se zde poptvka na pracovním trhu, zajímavé povolání a rozumná časová dotace na to naučit se být dobrým pizzařem.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Po telefontu s Jonášem, který hledal náhradu za lektora, jenž mu na poslední chvíli odřekl, jsem se nabídl, že kurz rád převezmu. Gastro je dnes v situaci, kdy zoufale chybí personál, a já věřím, že pokud tě tahle práce chytne, baví tě a vidíš v ní smysl, nepotřebuješ k tomu ani vystudovanou školu. Dobrým kuchařem se může stát každý, kdo má chuť, disciplínu a snahu něco dokázat. Navíc platové podmínky pro šikovné lidi jsou dnes úplně jinde než dřív. Stačí chtít, makat na sobě a nebát se začít.“

Tomáši, ty sám jsi prošel těžkou cestou – od ulice a drog k vlastnímu gastronomickému projektu. Jak tahle osobní zkušenost ovlivňuje to, jak učíš ve věznici?

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Já sám jsem byl člověk, kterého okolí odepsalo. Zažíl jsem, jaké to je, když se na tebe všichni vykašlou a jen tě odsoudí. Možná právě proto jsem si řekl, že pokud někdy dostanu šanci něco vrátit zpátky, využiju ji napln. Dnes chci pomáhat klukům i holkm, kterí to v životě nemá jednoduše. Protože jsem si prošel dost těžkých situací, nemám problém s nimi otevřeně mluvit, probrat jejich pohled a nabínout jim jinou cestu, než kterou jsem tehdy viděl já. Když jim můžu dát radu, zkušenost nebo jen ukázat, že i z hodně špatného místa se dá dostat ven, má to pro mě obrovský smysl.“

Co bylo na startu nejtěžší?

Jonáš Motyčka

Jonáš Motyčka:

„Za mě to bylo sladit vše do detailů, aby se kurz mohl spustit — najít vhodného lektora, takového, který bude s mladistvými na jedné vlně a zároveň bude ve svém oboru špička. Časově sladit kurz s možnostmi věznice. Zajístit potřebné vybavení — kurz pizzaře je ve vězeni úplná novinka, bylo potřeba obstarat pizza pec a další vybavení, vybrat vhodné prostory, naplánovat celý průběh. Takže to nejtěžší byla organizace před startem samotného kurzu.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Jestli mysliš úplný start mého nového života, tak to pro mě znamenalo jediné — změnit prostředí, odstřihnout se od všeho starého a začít úplně od nuly tam, kde mě nikdo neznal. Byl to krok do prázdna, ale přesně ten krok, který jsem potřeboval, abych měl šanci něco vybudovat a nezůstal uvězněný v minulosti.“

Jak vypadá výuka v praxi a co je „základ“, na kterém stavíte?

Jonáš Motyčka:

„Klíčový je osobní přístup. Tomáš byl se mnou ve věznici již na podzim loňského roku vyprávět svůj příběh — v té době jsme ještě nevěděli, že bude realizován kurz pizzaře. Na jeho návštěvě jsem si ověřil, že Tomáš je profík s lidským přísupem. K mladistvým, kteří s oborem gastronomie nemájí zkušenosti, přistupuje s velkou empatií a vytváří vhodné prostředí pro růst. Kluci se před ním nestydí, nebojí se nezdaru, nebojí se zkoušet, nejsou pod tlakem.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Můj základní princip, který se snažím předat klukům, je jednoduchý: nejlépe funguje kombinace pochvaly a zodpovědnosti. Ať už jde o kurz ve věznici, nebo o komunikaci s mým vlastním personálem — vždy je to o rovnováze. Ukazuju jim, že práce se nesmí bát. Když něco udělají dobře, pochválím je a dám jim uznání. Když něco pokazí, dostanou zpětnou vazbu na rovinu — někdy tvrdší, ale vždy férovou. Lidi potřebují vědět, že jejich snaha má hodnotu, ale zároveň musí cítit, že za chyby nesou zodpovědnost. To je podle mě cesta, jak z nich vychovat silnější, spolehlivejší a sebevědomější lidi.“

Co si má účastník odnést na konci – nejen v rukou, ale i v hlavě?

Jonáš Motyčka:

„Myslím, že jsou to dvě základní věci. První je pozitivní vztah k oboru — mít rád ten proces, kdy tvoříš něco úažného, jídlo, kterým pak budeš dělat radost strávníkům. To vše v nádherném odvětví, kterým gastronomie je. A druhá ta praktická: kamkoliv přijde do pizzerie, bude se orientovat a bude moct ihned nastoupit do pracovního procesu. Bude znát postupy, bude vědět, jak na to — a jakmile se seznámí s prostředím, ihned bude schopen fungovat na pozici pizzaře v jakémkoliv restauračním zařídzení.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Samozřejmě předávám i znalosti a teorii. Ale to, na co dávám největší důraz, je praxe — to je alfa a omega celého úspěchu. Teorie tvoří možná 20 %, ale praxe je těch zbývajících 80 %, které rozhodují o tom, jestli z nich budou dobrí pizzaři — a nejen pizzaři, ale obecně kvalitní kuchaři. V kuchyni se člověk učí rukama, chybami, tempem, tlakem, organizací a opakováním. A když tohle pochopí, začne růst rychleji než kdokoli, kdo se spoléhá jen na knížby.“

Co pro vás v praxi znamená „Vůle pomáhat“ – a proč vám dává smysl spolupracovat právě s VOLONTÉ?

Jonáš Motyčka:

„Vůle pomáhat je pro mě zlepšovat prostředí kolem sebe, protože kvalita života je přímo úrměrná tomu, v jak kvalitnim prostředí se nacházíme. Pomáhat je naprosto klíčový faktor pro budování vztahů — a vztahy jsou nedílnou součástí našich potřeb. Spolupráce s VOLONTÉ je úžasná v tom, že máme stejné hodnoty — společně chceme pomáhat těm, nad kterými společnost často zlomila hůl a odepsala je.“

Tomáš „Fénix“ Franek:

„Moc dobře vím, jaké to je, když ti nikdo nepomůže. Když tě okolí odepisuje, místo aby ti podalo ruku. A právě proto, kdykoli můžu, rád pomáhám já. Spolupráce s VOLONTÉ mi dává obrovský smysl — líbí se mi jejich nasazení, jejich přístup a hlavně to, že podporují lidi, které společnost často jen odsoudí. Dávají jim šanci na nový a lepší start. A to je přesně to, co jsem kdysi potřeboval i já. Když můžu být součástí toho, že někdo dostane druhou šanci, beru to jako čest.“

Rychlé na závěr

Nejčastější chyba začátečníků

Jonáš: Bojí se chybovat — chybovat je ale lidské a žádný učený z nebe nespadl.

Tomáš: Nemá trpělivost.

Co musí mít dobrý pizzař vždycky

Jonáš: Pozitivní vztah ke své práci.

Tomáš: Pořádek a systém.

Jedna věta pro člověka, který začíná od nuly

Jonáš: Zamilujte se do procesu, nebojte se selhání, protože z neúspěchu a chyb si člověk odnáší větší poučení než z úspěchu.

Tomáš: Pokud něco opravdu chceš, dokážeš cokoliv — jen to nebude hned, bez práce a bez snahy.

Děkujeme Jonáši Motyčkovi i Tomáši „Fénixovi“ Frankovi za energii, čas a důvěru. I díky nim má „Vůle pomáhat“ v kurzu Pizzař konkrétní podobu.

Kurz „Pizzař“ je financovaný z projektu „VOL Komplexní program zaměstnanosti“, reg. č. CZ.03.01.01/00/24_078/0005026, je podporený Operačním programem Zaměstnanost plus, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem plus.